erIK POLÁK

Úvod

 

Člověk je velký svým snažením a svým dědictvím.
Erik Polák se vždy snažil aktivně zlepšit svět kolem sebe.
Jeho poselství jsem formuloval při vzpomínkové schůzce k výročí jeho úmrtí
ve větě (je to spíše odkaz): Pracujte na tom, abyste nezapomněli, nezapomínejte.
Historie, kterou měl rád, kterou studoval a které zasvětil svoji práci, ukazuje
mnoho hrůz a násilí, které si dnes ani nedovedeme úplně představit; a tedy
s nimi počítat.
V historii je však také naděje, že i ty největší hrůzy skončí a lidé budou spolu
tvořit lepší svět.
O víře mnoho nehovořil; nebyl přesvědčen, že věční bohové mohou omezit hrůzy
této planety.
Erik Polák byl nadšeným komunistou od svých šestnácti let; první vážný střet
s režimem prožil v roce 1956, kdy se skupinkou svých kamarádů byl přesvědčen
o nutnosti a možnosti změny, kterou začali neúspěšně prosazovat. V roce 1968již byl opatrnější, ale příchod vojsk důrazně a dlouhodobě odmítal. Rok 1968
využil hlavně ke své historické práci a vybral si téma dodnes aktuální, tj. počátky
komunistických procesů u nás a v okolních zemích.
Pracoval pak jako dělník na stavbě nebo účetní až do svého důchodu. Nebyl
zlomený, ale v “jiné totalitě” jen velmi opatrně, aby neohrozil rodinu a především
můj život, pěstoval protirežimní schůzky. Ačkoli jsme doma četli a hovořili
nonkonformně, neměl jsem – nebo si to aspoň nepamatuji – žádné striktní
příkazy co např. ve škole nesmím říkat, což dodnes nechápu.
Podlomené zdraví a neutěšená situace v osmdesátých letech Erikovi přinesly
řadu zdravotních problémů včetně operace cév na mozku.
Z Listopadu byl nadšen a tušil, že státní bezpečnost již není akceschopná a ÚV
KSČ nerozhodne ve prospěch vojenského zásahu.
Pak pookřál a pustil se také do politiky, ale jeho přesvědčením bylo, že
nejdůležitější je jeho židovská minulost a z ní nejvíce Terezín. Ač věděl
(a několikrát mi to říkal), že nelze zcela vysvětlit, co bylo hrozného a co bylo
dobrého na Terezíně, pustil se velmi aktivně do práce na právě tomto úkolu.
Zemřel uprostřed plánů, jak dále a lépe zajistit, abychom nezapomněli.

Jiří Polák, 2016
Post Scriptum
Milujte všechny lidi, kteří – ač neaspirují na své sochy a svá náměstí – se
s otevřenou hlavou a zapáleným srdcem nestarají jen sami o sebe!